Ariol Ontariová
26. 11. 2006
• Navštěvuje Kolej Zemních Prostor
• Práce: Rektor Zemních Prostor
• Email : ariol.ontariova@centrum.cz
• Hůlka:
Hůlka ze santalu a mahagonu | 12 délek, santal a mahagon, žíně jednorožce, kování čistý mithril, vsazený vltavín, hůlka zaměřená hlavně na léčitelská kouzla a na lektvary |
• O uživateli:
Tákže, kde začít? Vykládat o tom, že zvládnu vše, na co přijdu, že vidím přes stěny, dokážu lítat bez koštěte a hrát fotbal (mimochodem, to je taková bláznivá atanská hra, při které se jak pominutí honí atani za kulatou potvorou, která ustavičně lítá v pravo a vlevo..tss, na kýho šlaka?) bosou nohou je fakt holý nesmyl. Mám úžasnou schopnost leckdy pokazit to, na co šáhnu, přes stěny vidím pouze v tom případě, že mi vybuchne lektvar a proboří jí, lítat bez koštěte dokážu leda tak ve snu (nepočítám zajímavé účinky lektvarů) nebo když mě někdo pekelně naštve a já ho honím po celém institutu a kotlíkem mávám nad hlavou, abych ho mohla při nejbližší příležitosti praštit. A co se týká fotbalu, tak to fakt ne. Jednou, opravdu jednou jsem zkoušela techniku A-lá kop, sice né do té strakaté potvory, ale do atanského vynálezu plného drátů, jakýchsi matiček a kdo ví čeho, jehož součástí bylo něco jako televize (to je takový vynález, u kterého dokážou sedět atané pět hodin v kuse a čučet do nich jak telata na kapustu) a na něm velkým písmenem napsáno ERROR. No dejte pokoj. Hůlka na to nepomohla, zaříkávání také ne, jediné blik se objevilo, když jsem vytáhla šroubovák (jo, to náhodou taky vím co je, to je taková ta polokulatá věcička s větší polokulatou násadou, ze které čouhá divně splaštělé železo), ale to bylo taky vše. Tak jsem se rozhodla pro tu techniku A-lá kop a jediným výsledkem bylo moje půlhodinové skákání po pokoji než jsem si uvědomila, na co že to vůbec mám hůlku. A to nevykládám o tom, když jsem přišla do prázdné redakce a plna očekávání jsem zakopla o krabice plných pergamenů. To bych ale nesměla být já, abych to ihned nezahrála do autu a po zevrubném zkoumání podlahy jsem vstala. Nutno říct, že ten den se mě v redakci pokoušely pokousat pergameny psané léta páně kdo ví kdy s textem ještě záhadnějším, než jejich puch a zažloutlá barva. Jo, tak kde jsem to skončila? Ahá, u toho, kdo vlastně jsem, že? Myslím že stačí jen jedna větička a bude všem jasné, s kým máte tu čest: Jsem malá, milá, nevinná a bezúhonná dívka rodu Elfského, ctící předpisy a samozřejmě nadřízené (bez toho to ani nejde). To uchechtávání neslyším, úšklebky nevidím a poznámky házím rovnou do chramstny. A pokračuju, ať něco vůbec víte: V podstatě jsem mírumilovná, ale pouze do té doby, než mě naštvete :D Miluji lektvary, ale opravdu, úmyslně jsem dosud nikoho neotrávila - nepočítám to, že se někdo otrávil při použití mých výrobků - když to neumí, ať je nekoštují, no ne? Jo, když už jsem u toho koštování, mou velkou zálibou je, že je koštuju sama. Jo, takový Mangový dryák, nebo Fialový blivajz, mňam..no, ale to už odbočuju. Hmm..tak kudy dál, těch uliček je tady povícero a fakt nevím, kterou se dát. No, zkusím to tudy. Mimo lektvarů mám, nemám, miluji Budrník a (pššt, tady je cenzura, to ještě nevíte, ale furt tu chodí jeden týpek v bílý kápy a kontroluje, kde se co suštně, takže F*m*r*á*l – ta jedna hvězdička před l je tam navíc, to abych ho zmátla, víte?). Jo, a nemusím zdůrazňovat, že mým oblíbeným kouzlem je Senilitás Totalis – i když poslední dobou uvažuju, zda je nutné ho vůbec používat, když se kouknu tady kolem na ty všeho znalé studentíky s přihlouplými úsměvy a košilí naruby…tsss. Jo, jinak ještě taková menší zajímavost, občas mě chytne psavá nemoc, jak říká moje sestřenka, Mánie a to potom jednou za uherskej rok navštívím Věštec, projdu se po vyšlapané cestičce v prachu a napíšu nějakou blbůstku, ,komedii, postřeh nebo zkrátka něco, na co mám v tu chvíli chuť (jo, nejlepší je, dobírat si štokrlata, to byste nevěřili, jak si chrání svoje soukromí, ale počkejte, jednou se k tomu taky dostanu). No, tak já zatím půjdu do sklepení, chystám se připravit mírně halucinogenní přípravky pro pár lidiček tady, co si o to koledují už hodně dlouho. Joo, takže až uvidíte, že se z toalet dveře netrhnout, nehledejte mě, jo? Nenajdete mě. Já budu někde pečlivě schovaná a s úsměvem budu sledovat to hemžení..hehehe, pááčko